Bez signálu. Luxusní Tauhaus nabízí únik od civilizace mezi skály a lesy

Tohle místo si Kamil Vacek vysnil. Hluboké lesy, skála v zádech a pod nohama řeka divoce si razící cestu, podle feng‑šuej ideální. V údolí, daleko od světa mobilních telefonů, kterých prodává miliony po celé Evropě, je totiž konečně offline. A proto tady vybudoval Tauhaus, aby stejný luxus mohl dopřát i ostatním.

Rabštejn nad Střelou leží v tak trochu zapomenutém kraji. Obklopený nepropustnými lesy plnými zvěře a břidlicovými skalami, podél nichž kaňonem utíká řeka Střela. Nebe je tady tmavší než na většině českého území, říká se mu manětínská tma a láká na pozorování miliony let vzdálených hvězd. Řídce osídlený, tichý kout země. Ideální na to se na chvíli ztratit…

Kamil Vacek to tady znal z vyprávění svého táty. Věděl, že město kdysi koupil císař Karel IV., aby si měl během svých obchodních cest do Bavorska kde odpočinout. Nebo že sem přijíždějí hlavně Plzeňáci, pro které je jakýmsi tradičním výletním místem. Když už jsme u těch faktů, tak do výšky tu ční zřícenina hradu Sychrov, odkud máte nejlepší výhled do okolí, zrekonstruovaný zámek je otevřený jen v čase oficiálních prohlídek a na zdejším pravděpodobně druhém nejstarším kamenném mostě u nás Depeche Mode natáčeli klip k remixu hitu Personal Jesus, ten černobílý s čarodějnicí.

Vacek vyrůstal v paneláku v Aši, před lety se ale rozhodl, že si pořídí chatu v přírodě, a byla spíš náhoda, že skončil právě tady. Měl jen jeden požadavek, a to aby tam byla tekoucí voda, příval neuvěřitelné energie, kterou potřebuje k životu. Hned se pustil do vyhledávání a zadal: chata & řeka. Jak o sobě totiž sám říká, podle čínského horoskopu je typickým Tygrem, od přírody líným tvorem, který ale když se do něčeho pustí, tak zatne a věci mají rychlý spád. Zaujaly ho dvě nemovitosti, první u Berounky a druhá v Rabštejně. A právě tady, kousek pod starým židovským hřbitovem, vybudoval o čtyři roky později Tauhaus. Citlivě usazený do přírody se vším, co mu ve své hojnosti nabízí.

Areál od severu chrání skála a na jihu si razí cestu řeka. Žijí tu vydry, bobři, mývalové… a není výjimkou, že přes zimu tu Střela zamrzá. Na břehu jsou dřevěná mola, hamaka a před pár dny dorazila sauna, odkud budete moct vyběhnout přímo do ledové řeky. A pak se zase vrátíte pěkně do tepla domova, kde na vás čekají roztopená světle zelená kamna.

Protože Vacek moc dobře ví, že v uspěchané době podobná místa potřebují i ostatní, pronajímá celý komplex na rodinná setkání, svatby i jógové víkendy. Přijíždí sem ale i skupiny hostů bez konkrétních plánů, jen tak, protože prostě chtějí na chvíli zpomalit. Vypnout.

Bez signálu

Projevuje se tu navíc další z majitelových povahových rysů – nerad nechává věci ležet ladem. „Nedávno se mě můj sedmiletý syn zeptal, proč si věci kupuju, když je pak stejně pronajímám. Tak jsem se mu snažil vysvětlit, že nemám rád, když zůstávají prázdné. Věci se mají užívat! Proto pronajímám loď i dům – a vlastně tam teď pojedu na houby, a protože máme obsazeno, tak ani nepůjdu dovnitř,“ vysvětluje se smíchem.

Digitální detox

Tauhaus měl být původně místem, kam bude přijíždět nejen za přírodou, ale i za digitálním detoxem. Signál tu lítá, jak se mu zlíbí, a vy jste tak, pokud zrovna nebrázdíte sítě přes wi‑fi, věčně nedostižní. A to jsou ve světě, ve kterém se Kamil Vacek poslední dvě dekády pohybuje, výjimečné chvíle.

Jeho firma TCCM je největším prodejcem mobilních telefonů ve střední a východní Evropě – ročně prodá miliony kusů od Polska či Pobaltí na severu až po Řecko na jihu. Na českém trhu má navíc exkluzivní zastoupení značek Honor, Nokia, CAT a Nothing. A byl to také on, kdo před dvaceti lety přivezl do Česka korejskou značku Samsung nebo tchajwanské HTC.

Jak ale teď podotýká, oázy digitálního detoxu nebudou brzy fungovat, protože v příštích letech se naplno rozjede satelitní vyhledávání. „Předpokládám, že to začne možná příští rok. A pak už se před signálem nikdo z nás neschová,“ tvrdí a rázem je o poznání vážnější. Oči se mu opět rozesmějou ale vzápětí, to když svoje myšlenky vrátí zpátky na Rabštejn. „Je to specifická krajina, Sudety. Německá obec, kde po válce došlo k odsunu a je to tím dost poznamenané. Je tu asi sto chalup, ale jen šest z nich je trvale osídlených. Ale je tu krásně a věřím, že si zaslouží znovu se dostat na mapu výletních cílů. Já tu mám už pět nemovitostí, právě teď třeba dokončujeme byty pro naše zaměstnance v nedalekém bytovém domě, a mám v plánu jeden švestkový sad,“ vypočítává.

Tím hlavním bodem ale zůstává Tauhaus. Projekt rekonstrukce bývalé hájenky si vzal pod křídla architekt Jan Němeček ze studia Olgoj Chorchoj. Majitel si přál, aby zachoval náladu přelomu století, starou německou atmosféru. A tak v rozlehlé světnici, která navazuje na profi kuchyň, stojí velká zelenkavá kamna, na kterých se často i vaří, dlouhý jídelní stůl láká ke sdílení společných chvil u jídla a v obývací části stojí repasované pianino značky August Forster.

Když vystoupáte po schodech do patra, jako první si všimnete německých názvů: Kiefer, Erle, Hazel, Linde. Neboli: Borovice, Olše, Líska, Lípa. Jména pokoje dostaly podle stromů, které jsou z jejich oken vidět. Interiér spojuje moderní kousky s až antikovým nábytkem. Výmalbu vyřešil motiv na malířských válečcích, povlečení je z čistého lnu a vše je čisté a voňavé. Vacek bydlí většinou v pokoji Fichte, tedy Smrk, kde kdysi pět let pobýval režisér Tomáš Vorel. Oproti tomu Eiche neboli Dub je ideální noclehárna pro děti.

Zcela jistě vás zaujme i pokoj se saunou, kde je obří dřevěná káď připravená na deseti‑ až patnáctiminutovou horkou kopřivovou koupel. A odtud se dá po pár krocích rychle skočit do betonového bazénku venku na terase. Hned pod ní se začíná pod zemí vlnit místní velká chlouba – kořenová čistička vod. Na sto metrech dokáže přes systém hrubých a polohrubých filtrů vyčistit odpadní vody tak dokonale, že do řeky teče jen čistá voda. Pyšní jsou tu také na zdroj tepla, zvlášť když dům není zabydlený. Vedle krbu čerpají teplo i ze solárních panelů na střeše a voda se ohřívá ve dvou obrovských tancích ukrytých ve sklepě o kapacitě 750 litrů vody.

„Celkově to je investice v desítkách milionů korun. O nějaké návratnosti ale nemůže být řeč,“ upřesňuje Vacek. „V devadesátých letech tady býval westernový ranč a tohle je bývalá konírna, která teď má neuvěřitelnou půdu!“ ukazuje na sousední budovu a vede nás rovnou pod masivní trámy do cvičírny. „Na příští rok už máme rezervovaných deset víkendů s jógou. Moje manželka Marie jógu miluje, takže jsem rád,“ podotýká s tím, že kromě toho už si zarezervovali termín otužilci, pár svateb a přijede také několik rodin s dětmi.

Termíny jsou už tak vybookované, že sám Vacek s rodinou se tam prý příští rok dostane jen na jeden týden v květnu a dva v srpnu. A pak prý uvidí, jestli někdo „odpadne“. I kvůli náhlé vytíženosti se tak rozhodl, že zvedne ceny. „Naši hosté se rezervují hlavně přes Booking a dost často to jsou Němci. Chci tu mít maximálně jednu partu týdně, aby se to tady nezabilo tou příliš vysokou frekvencí. Teď to máme nastaveno na 47 tisíc korun za víkend, počítáno od pátku do neděle, plus dvanáct tisíc za každý další den.“ Celková kapacita je 35 osob, k dispozici pak ale mají celý areál.

„Je to skvělé místo hlavně pro děti – třeba naši synové, když jsme tady, tak prozkoumávají okolí, staví v lese za domem bunkry a prakticky o nich celý den nevíte!“

Jak přenést ošatku a vajíčka

Když se potkáváme o pár týdnů později, je plný dojmů z cest. Pracovní podzim udeřil plnou silou, a má tak průměr dvě navštívené země za týden. „Teď jsme se třeba vrátili z Malagy. Zastupujeme mobily CAT a pozvali nás do svého tréninkového centra, kde jsme se učili řídit naprosto nepředstavitelné stroje, popisuje a na mobilu přehrává video, na kterém bere lžící bagru ošatku s vajíčky a snaží se ji co nejpřesněji umístit do středu terče. „Tohle mi opravdu nešlo!“ uzavírá a začne vyprávět o svém druhém projektu, o Eurostraws.

„Hledal jsem něco, čím bych se odpoutal od světa mobilních telefonů. Takže teď už půl roku vyrábíme v naší továrně v Plané u Mariánských Lázních bambusová brčka. 10 milionů brček měsíčně!“ říká. Nejvíc prý dodávají do Německa a Dánska a doufá, že se poptávka brzy rozšíří i do dalších zemí Evropy. „Jediné, co mě trochu brzdí, je, že k životu potřebuju rychlý obor, kde se věci mění. To tady je jen velmi pozvolný…“ tvrdí.

Tím rychlým projektem je vedle TCCM také jeho developerská prvotina – prodává nejkrásnější apartmány v Tatrách, konkrétně Elements v Tatranské Lomnici. Na dlouho zanedbávaném pozemku u lanovky na Štrbské pleso, kde dřív stávala ubytovna, kterou Vacek koupil před sedmnácti lety za 30 milionů slovenských korun, vyrostly stylové bytové domy, jejichž cena se pohybuje na úrovni centra Prahy. Vůbec ten nejdražší apartmán tam stojí 1,4 milionu eur. „Jen vybojovat stavební povolení trvalo tři roky a zájem je už teď ohromný. Máme prodáno 80 procent bytů,“ vysvětluje Vacek.

Přímo na Slovensku se o celý projekt stará jeho obchodní partner, takže on do běžné agendy vůbec nezasahuje. Dokonce se prý kvůli vnímání místních obyvatel přestěhoval do Tater, aby jim byl blíž a brali ho vážně.

Teď se však už chystá znovu do Černé Hory, kde dřív míval apartmán, ale nestíhal tam jezdit, tak ho prodal. Zůstala mu tam však loď, vlastně nafukovací člun, který pronajímá, pokud tam zrovna není. „Má 600 koní, vpředu sun‑deck pro ženy. Teď tam ale beru jen kluky z práce, budeme si užívat takový malý teambuilding bez žen…“

Čím je prý totiž starší, tím méně energie má. „Aktivní jsem ve čtyřech firmách, v dalších šesti nějakým způsobem figuruju a do toho mám čtyři děti!“ vypočítává. S první manželkou má dvě dospělé dcery, se kterými často řeší i osobní trápení, a se současnou ženou Marií dva syny – sedmiletého a čtyřletého. Když se občas se všemi svými dětmi potká na Tauhausu, je rád. Moc dobře ale zároveň ví, že se nechce trvale usadit ani tady, ani nikde jinde. „Nemůžu zůstat jen na jednom místě. Chci si neustále rozšiřovat obzory!“ vysvětluje a vzápětí se omlouvá, protože tenhle hovor musí vzít. Volá mu totiž nejstarší dcera z Francie a potřebuje s ním mluvit. O životě.