Miloš Čermák: 10 druhů českých lyžařů, které potkáte v každém lyžařském středisku

1) Brousič.

Je to druh přežívající z devadesátých let, možná z doby i dřívější. Ty nejvzácnější kusy mají na seprané bundě nášivku Sokol Krč. Vlastní postarší výstroj, ovšem v dobrém stavu. Lyžuje perfektně, a to i na ledovce, v metrovém prašanu a v lavině. U lanovky je deset minut před začátkem provozu a žertuje s vlekaři. Na záchod chodí do lesa u sjezdovky. Obědvá svačinu v lanovce. Ve dvě se pokusí prodat výhodně svou permanentku na zbytek dne, a když se mu to nepodaří, jezdí až do soumraku. Nahoru jede poslední kabinkou a spokojeně počítá, kolikrát se mu sjezdovky podařilo sjet.

2) Má to na salámu.

Je v pohodě. Chodí plus minus na desátou a po jedenácté už vybírá bufet nebo restauraci, kam si zajde na rychlý oběd. Absolutně netuší, jak se může stát, že je nakonec na obědě tři hodiny. A zase se to stane! Končí trošku dřív, aby se vyhnul zmatkům v lyžárně nebo na parkovišti. Na všechno během dne má nějakou teorii a ta hlavní teorie zní: „Když to stojí takovejch prachů, tak se u toho přece ještě nebudu honit.“ Jsou dny, kdy na lyže vůbec nejde, a i na to má nějakou teorii.

3) Apres ski.

Slyšel o lidech, kteří se seberou třeba jen tak ve městě a v běžném oblečení (!) jdou do hospody nebo do baru. Co je to za lidi? Opravdu je to baví? Nepřipadají si trapní a jednoduší? Když se chce borec nalévat alkoholem, tak se oblékne do lyžařské kombinézy, vezme si rukavice do minus dvaceti stupňů a helmu testovanou na náraz v padesátikilometrové a nižší rychlosti (ano, to je ta helma, kterou si nekoupil Michael Schumacher). Pak vezme lyže do náručí, na nohy si dá ty nejdražší a největší lyžařské boty výrazné barvy (má rozepnuté přezky, to je sice malý, ale důležitý detail!) a v baru si objedná láhev prosecca. Chápete ten rozdíl?

4) Klapka, jedeme!

Na helmě má kameru GoPro nebo jinou. Natáčí celý den. Občas na chytrém telefonu kontroluje, zda se záznam správně ukládá a jestli je ostrý. Natočí plus minus šest hodin materiálu denně. Tak polovinu se mu podaří zkouknout večer. Druhou polovinu nikdo nikdy neuvidí. Když mu někdy dojde během dne baterie, je naštvaný, má zkažený den a vrací se okamžitě zpět do penzionu.

5) Lidé s dětmi.

Mají děti v helmách a nedá se říct, kolik přesně, protože všechny děti v helmách nejsou jejich, a navíc se stále různě pohybují. Jsou úplně vynervovaní, protože celý den něco hledají, například mezi devátou a desátou chronologicky toto: kapesník, levou červenou rukavici, hůlku (tu nejmíň ohnutou), pravou modrou rukavici, kapesník, menší dítě, pravou červenou rukavici, permanentku, větší dítě, kapesník. Děti jsou fajn, tedy až na to, že ve frontě brečí, že už chtějí být na lanovce, na lanovce brečí, že už chtějí být nahoře, nahoře brečí, že chtějí už být dole, a celý den brečí, že mají hlad a chtějí už být v hospodě. Jinak se mají strašně krásně a celý život na to všichni budou vzpomínat.

6) Krásní lidé.

Ona má perfektní make-up, dlouhé lehce kudrnaté vlasy a i v teplotě minus dvacet chodí v mírně rozepnuté bundě (značky Patagonia), aby byl vidět její výstřih. On má husté tmavé vlasy, lehounce prošedivělé na skráních, a je to ten druh muže, kterého ženy milují a muži s ním chtějí chodit na pivo. Oba vypadají, jako kdyby vylezli z nějakého debilního billboardu, a není vyloučeno, že odtamtud vylezli. Kdyby to bylo na Facebooku, a ne v lyžařském středisku, tak jsou to fake profily z produkce ruské trollingové farmy.

7) Oškliví lidé.

To jsme my všichni ostatní. Tito lidé se vyznačují tím, že mají: kocovinu, chřipku, dítě, blbou náladu, další dítě, 227 nevyřízených důležitých mailů, hlad, žízeň, povolené vázání, blbější náladu než před hodinou, ještě jedno dítě, bolest hlavy nebo v některých obzvlášť smutných případech všechno dohromady.

8) Speedy Gonzales.

Miluje rychlost. Umí se odpíchnout a umí zastavit. Není známo, jestli umí obloučky, protože ho nikdo nikdy neviděl obloučky dělat. Jezdí takzvaně šusem a je jen otázka, jestli dřív zabije sebe, nebo zabije někoho jiného. Ale bude to rychlá, a tudíž vlastně hezká smrt.

9) Off piste.

Ve frontě, na terase před restaurací i všude jinde každému povídá, že nejlepší lyžování je mimo sjezdovky, to přece všichni vědí. Ukazuje hůlkou trasy, které sjíždí, a snaží se přemluvit ostatní lidi, aby to příště zkusili s ním. Má zajištěnou dopravu jen na sjezdovku, protože z lyžování ho obvykle odvážejí záchranáři buď na saních, nebo v helikoptéře. A to proto, že a) utrhne lavinu, v které následně zapadne, b) zlomí si nohu ve skalnaté průrvě, c) uvízne na skalnatém hřebenu, odkud se jinak než helikoptérou dostat nedá.

10) Borec.

Jen popíšu, co vidím. Fajn chlápek, který dobře a spolehlivě lyžuje. Nikdy neohrozí jiné lyžaře, ženám pomáhá s lyžemi a v lanovce nemluví, když není tázán. Lyžuje tak elegantně, že úplně vidí, jak na něm visí zraky ostatních. Nebojí se napít alkoholu, ale až po lyžování. A nikdy se neopije. Má hezké, ostře řezané rysy a chytrý výraz. Popisuju to, co vidím v odrazu plexiskla kabinky lanovky v San Martino di Castrozza. Vidím ho v paprscích zapadajícího slunce jasně a bez příkras. Ano, tušíte správně, jsem to já.