Miloš Čermák: 10 věcí, o kterých už teď víme, že nám budou chybět, až karanténa skončí

1) Být celý den v pyžamu,

protože když je karanténa, tak to není znak lenosti, nýbrž statement neboli prohlášení. A když vám manželka řekne: „Miláčku, mám takový pocit, že to tvoje pyžamo už tak úplně nevoní!“, tak se neurazíte, ale ani se nezačnete hned převlékat do čistého a jen se podíváte k nebesům a polohlasem řeknete: „Ach Bože, co jsi to pro mě přichystal?“

2) Nenechat se vykolejit

a na otázku manželky: „Hele, nemohl bys mi skočit pro pár věcí do obchodu?“, odpovědět: „Prosím tě, mám takový pocit, že zrovna teď jsou tam vyhrazené nákupní hodiny pro seniory!“, a dál se na notebooku dívat na Pornhub.

3) Jezdit po Praze autem,

parkovat kdekoli a nestát v zácpě a samozřejmě si to fotit a dávat ty fotky na Facebook a psát k nim, že je to naprostá apokalypsa a že se už těšíte, až zase všude budou zácpy a troubící auta s idioty za volantem, protože to je přece jeden z hlavních znaků civilizace.

4) V jednu ráno dokoukat první sérii Ozarku na Netflixu

a v šest ráno druhou a pak usnout a probudit se ve 13:30 a hned napsat mail všem kolegům z práce, že dopoledne jste měli ve znamení „me-time“ a „mindfulness“ a teď už jste úplně „happy“ a můžete si s nimi dát Zoom o očekávaných čtvrtletních finančních výsledcích.

5) Nikam večer nemuset

a nemít z toho špatný pocit, protože nikam přece jít NEJDE. Zejména v pátek je to úleva, protože skoro každý buď a) pořádá nějaký večírek, b) je pozvaný na nějaký večírek a vy jste už od pondělí pod tlakem, jestli nějaké pozvání dostanete, a když ho dostanete, tak se zase nemůžete rozhodnout, jestli tam jít, a když tam jdete, tak jste z toho unavení a otrávení, a když tam nejdete, tak sledujete na Facebooku statusy a fotky lidí, kteří tam jsou a píšou, jak je to tam PERFEKTNÍ.

6) Dívat se na svou oblíbenou celebritu

či populárního umělce, který se rozhodl udělat show prostřednictvím webkamery ze svého obýváku, a zjistit, že ve skutečnosti a) neumí zpívat, b) nevypadá dobře, c) není takový idiot, jak se zdálo z Instagramu, a mít z toho celého takový smíšený, ale rozhodně ne špatný pocit.

7) Být nepříjemný na rodinné příslušníky,

protože když je člověk pod trvalým psychickým tlakem, tak se mu to prostě nedá vyčítat. Když třeba nemůžete najít ovladač od televize, protože jste ho položili na jedno z těch patnácti míst, kam ho v obýváku VŽDYCKY pokládáte, můžete ječet na dospělé dítě: „A nesedíš náhodou na něm?!“, a když se dítě ohradí, že nikoli, pokračujete ještě o trochu víc zvýšeným hlasem: „Stoupni si, ať se podívám!“, a když pak ovladač najdete v lednici (ano, to je šestnácté místo z těch patnácti), tak to nikomu neřeknete a nenápadně ho dáte pod křeslo, kde sedí vaše jiné dítě, a vítězoslavně vykřiknete: „No prosím, tak slečna ten ovladač kopnula pod sebe!“, a ihned všechny ujistíte, že z toho přece nebudeme DĚLAT VĚDU.

8) Nebrat telefony lidem, které nemáte rádi,

neodpovídat na maily, ignorovat vzkazy a esemesky, neplatit účty před druhou upomínkou, neotvírat návštěvám, pokud to není donáška jídla či věcí objednaných z Alzy, a nemít z toho ani trochu výčitky, protože se přece všichni shodneme, že TEĎ JE PŘECE DŮLEŽITÉ NĚCO JINÉHO!

9) Uběhnout maraton na balkóně,

přeplavat kanál La Manche ve vaně nebo překonat převýšení mezi základním táborem a vrcholem Everestu, a to tak, že 2237× vylezete v kuchyni na malé štafle, které jinak používáte na mytí oken. Prostě dělat cokoli a vědět, že vám to projde, protože to neděláte JEN TAK (nebo proto, že jste magoři), nýbrž pro DOBROU VĚC, a každý, kdo by to SNAD chtěl kritizovat, by měl místo HLOUPÝCH ŘEČÍ poslat okamžitě nějaké peníze na charitu nebo nadaci dle vašeho výběru, například na záchranu tučňáků. 

10) Tleskat v pět nebo v osm večer zdravotníkům,

protože když stojíte na balkóně anebo jste vyklonění z okna a nahlas tleskáte a pozorujete všechny ty ostatní lidi z vaší ulice, které normálně nesnášíte (zvlášť tu ženskou bydlící o dvě patra níž, která vždycky v úterý a v pátek hlasitě souloží s manželem), ale teď je MILUJETE, stejně jako všechny lidi V PRVNÍ LINII, tak s údivem zjistíte, že se vám do očí derou slzy. A zaplaví vás hrozně prima pocit z toho, jací jste fajn lidi a že máte dobré srdce.