Miloš Čermák: Čtěte! Deset esenciálních rad, jak přežít firemní vánoční večírek

1. Musíte přijít.

Účast na vánočním večírku je součástí firemního náboženství a vy nechcete být považováni za někoho, kdo pochybuje o své víře. Je to podobné jako s účastí na nedělní mši nebo na demonstraci proti Babišovi. 

„Proč jsi chyběl?“

„Moc se omlouvám, ale něco mi do toho vlezlo.“

„Jako něco DŮLEŽITĚJŠÍHO?“

„No, jasně.“

„A ty si myslíš, že já nic DŮLEŽITĚJŠÍHO neměl?“ 

„No… to nevím.“

„Samozřejmě že měl. Ale přišel jsem, protože některé věci je prostě TŘEBA udělat.“

Prostě na vánoční večírek je třeba přijít, tečka.

2. Ale nemusíte tam být dlouho.

Cílem je vyvolat dojem, že jste přítomni, aby na otázku „Kde je Miloš?“ lidé po celý večer odpovídali: „Před chvílí tady byl. Vy jste s ním ještě nemluvili?“ A to i tehdy, kdy se už doma díváte na televizi. 

Jedna anglická univerzita dělala výzkum, jak dlouho je třeba se na firemním večírku zdržet, abyste takový dojem vyvolali. A je to pouhých třináct minut. Nesmíte je však promarnit. 

Ideální je udělat něco mírně extravagantního, například políbit partnerku či partnera finančního ředitele. Nebo chvíli tančit. Ovšem pozor, nesmí to být výstřední moc. 

Neměli byste nikoho pozvracet, neměli byste být přistiženi při sexu v šatně ani nabízet kokain na toaletách pro opačné pohlaví. Optimální je menší, málo ambiciózní provokace, třeba ve chvíli ticha zvolat nadšeným hlasem: „Bude ve dvanáct striptýz?“

Důležité lidi ve firmě tím potěšíte, protože jim potvrdíte dvě informace: 1) byli jste na večírku, 2) jste opravdu tím debilem, za kterého vás považují.

3. Mluvte s ostatními.

Nechcete být TEN ČLOVĚK, který na večírku stojí sám, v ruce žmoulá sklenku a tváří se nepřítomně.

Z důvodu, které se psychologové a neurovědci teprve snaží objasnit, se obrázek tohoto člověka zarývá do hlavy lidem zaměstnaným v HR oddělení.

A v jejich mysli se objevuje v následujícím roce na poradách, kde se rozhoduje, koho při plošném snižování stavů zaměstnanců propustit.

„Co třeba XY?“

„Kdo to je? Můžeš mi ho připomenout?“

„Na vánočním večírku stál vlevo od pódia. A když jsme si všichni dělali ty strašně vtipné společné fotky z polaroidu, tak se nechal vyfotit sám.“

„Skvělý nápad. Už si ho tu škrtám.“

4. Ale nemusíte mluvit moc.

Důležité je zvolit téma. Učebnice radí vést tzv. small talk třeba o práci nebo o počasí. Prostě o něčem nedůležitém, v zásadě zbytečném a hlavně nepříjemném.

Do této kategorie spadá i nejlepší rada a tou je učinit tématem rozhovoru člověka, s kterým mluvíte. „Učiňte ostatní předmětem rozhovoru a budou vám naslouchat celé hodiny,“ napsal slavně někdejší britský premiér Benjamin Disraeli.

V ideálním případě to dopadne tak, že nebudete mluvit vůbec, budete se pouze usmívat a přikyvovat. Hádanka „úspěšná konverzace na firemním večírku“ má jediné řešení: vy mlčíte, ten druhý mluví o sobě.

A hned pak jdete domů.

5. Nejezte.

Myšleno na večírku. Najezte se předtím, a to něčím solidním a chutným.

Jídlo a pocit naplněnosti jednak snižují chuť na sex, jednak nebudete jíst nic z firmou objednaného cateringu.

Lze jasně a logicky nevyvratitelně prokázat, že jídlo na vánočním večírku je nekvalitní, špatné a možná i nebezpečné.

Proč? Prostě to tak je. Začněme faktem, že na KAŽDÉM VÁNOČNÍM VEČÍRKU se část hostů pozvrací. Buď přímo na něm, nebo těsně po něm. Ale tak to je.

NIKDO ovšem neřekne: „Jasně, hodil jsem šavli, protože po čtyřech přípitcích, šesti skleničkách vína a dvou koktejlech byla ta tequila už fakt moc.“

Ne, to nikdo neřekne.

Ale KAŽDÝ vám řekne: „Hele, musel jsem něco špatnýho sníst. Osobně mám podezření na *…..“ A místo * si doplňte jakékoli jídlo z teplého či studeného bufetu, například kanapky se slaninou a švestkou.

Pro cateringové firmy proto ztrácí smysl snažit se nabídnout něco dobrého a kvalitního. Důkaz uzavřen.

No a je ještě jeden důvod, proč nejíst, a tím je již zmíněná dobrá paměť lidí z HR oddělení.

Nechcete, aby si do ní zapsali, jak stojíte vedle stolu s jídlem a cpete se řízkem. Nechcete. Protože tenhle obrázek jim z paměti vytane opět na poradě.

V tomhle případě jde o poradu, kde se rozhoduje, komu se trochu přidají peníze.

Nevyhnutelně zazní, ať už nahlas, či v duchu: „Hele, on si to svoje navýšení už prožral v prosinci v řízkách.“

6. Pijte alkohol.

To není třeba rozvádět. Alkohol je řešením všech existujících i dosud nevyřčených problémů lidstva.

Včetně těch vašich.

Snad jen jedna poznámka. Firemní večírky jsou založeny na tom, že se všichni ožerou a pak dělají hrozné věci. Když se druhý den ráno probudí, je půlka lidí nervózní z toho, co si pamatují a co se stalo, a druhá půlka z toho, co si nepamatují, ale MOHLO se stát.

A pak jsou lidé, kteří nepatří tam ani tam, čímž se definitivně vydělili z tohoto křehkého souručenství. Při nejbližší příležitosti proto dostanou výpověď.

7. Ale nepijte moc.

Pravidlo zní, že byste měli být opilí míň než třetina nejopilejších účastníků večírku, ale zároveň víc než třetina těch nejstřízlivějších.

Což je tedy trochu debilní pravidlo, protože se prakticky hrozně těžko realizuje.

Pamatujte si tedy jiné. Jakmile získáte pocit, že by snad / možná / za určitých okolností / v nejzazším případě* (* nehodící se škrtněte) mohl BÝT DOBRÝ NÁPAD MÍT SEX s kýmkoli z večírku, přestaňte pít.

Hned. 

Měli jste dost a jděte domů.

8. Sex nikdy.

Prostě to nepřipadá v úvahu. Neexistuje žádný možný scénář, jehož součástí jsou vánoční večírek a sex. Ani jeden. Nic. Nula.

Napište si to klidně desetkrát. Nebo si sex před večírkem nějak zošklivte, třeba tím, že si na Pornhubu vyhledáte kategorii pro lidi, které vzrušuje lidské podpaží, případně si na stránce Parlamentu České republiky budete prohlížet fotografie našich zákonodárců.

Udělejte cokoliv.

Snažte si vnuknout myšlenku, že TENTO VEČER mít sex nebudete, protože:

1) jste ženatý,

2) jste vdaná,

3) ztratil/ztratila jste o sex zájem z nějakého jiného důvodu.

Zařiďte si to, jak chcete, ale sex prostě nepřipadá v úvahu.

9. Už jsem říkal, že sex ne?

Jen pro jistotu. Rozumíme si, že ano?

10. Druhý den jděte do práce.

Přijďte včas. O večírku nemluvte. Na nikoho nepomrkávejte. Neklaďte otázky typu „Kde jste skončili?“ a „V kolik ses dostal domů?“.

Pokud se na něco takového zeptá někdo vás, neodpovídejte. Je to sice nezdvořilé, ale míň riskantní než jakákoli jiná odpověď.

Předstírejte, že si nic nepamatujete.

Pokud si nic nepamatujete, předstírejte, že víte všechno.

Ale ani v jednom případě nic neříkejte nahlas.

Dobře se nasnídejte a pijte hodně vody. Lidi, kteří se na poradě den po večírku pozvracejí, nemají v korporátní struktuře žádnou budoucnost.

Pokud všechna tato pravidla dodržíte a všechno jste udělali správně, neradujte se. Za rok vás to čeká znovu.