Miloš Čermák: 10 pravd o běhání, které běžci někdy chtějí a někdy nechtějí slyšet, ale můžete se na ně spolehnout

1) Nezhubnete.

Kdo začal běhat kvůli hubnutí, začal běhat ze špatného důvodu. Tak to nefunguje, fakt. Ano, spálíte kalorie. Třicet minut běhu odpovídá zhruba 40 minutám rychlé jízdy na kole, 45 minutám tenisu (hádání se o body se nepočítá), hodině sekání trávy, 80 minutám chůze, dvěma hodinám luxování a – teď to začíná být zajímavé – třem hodinám sexu. Ale stále je to pro průměrně velkého muže středního věku nějakých 450 kalorií. Což nejsou ani dvě piva. Cože? Úplně vidím váš vyděšený výraz. Protože přesně vím, co jste udělali v neděli. Dali jste si „kačenku“, protože jste si ji zasloužili (protože jste běhali), no a pak jste ji zalili minimálně dvěma pivy. Kačenka musí plavat! Až si stoupnete na váhu, nedivte se. Špatná zpráva zkrátka zní: jedinou radou, jak zhubnout, zůstává NEŽRAT.

2) Nezkrásníte.

Možná občas v Karlíně na Rohanském ostrově potkáte atraktivní běžkyně, ale pravda je taková, že většina z nás běžců nejsou žádní krasavci. Kdo chce obdivovat hezké lidi, vybere si plážový volejbal. Ostatně i na biatlonu je to v porovnání s maratony jako na soutěži krásy. Není náhoda, že už před lety nasadil Pražský maraton reklamu se sloganem „All runners are beautiful“ a pustil ji na billboard s fotografiemi běžců, kteří opravdu nejsou žádní krasavci. Lépe řečeno, v případě běhu je řeč o kráse vnitřní, nikoli vnější. 

3) Nemocím neutečete.

Pravidelné běhání zvyšuje imunitu, tedy snižuje riziko nachlazení a respiračních nemocí. Ale pozor, tím nejdůležitějším trikem je uměřenost. Nejlépe to „funguje“ s dávkami kolem 30 kilometrů týdně. Když běháte 80 a víc kilometrů týdně, tak se podle těch samých studií imunita zase snižuje.

4) Některé nemoci vás naopak doběhnou.

K běžným obtížím patří křeče, puchýře či žaludeční obtíže. Méně prokázaná souvislost je s dalšími obtížemi, byť i tam existuje silné podezření: například u chronických onemocnění kloubů, zánětu nervů (například sedacího, to je oblíbená běžecká kratochvíle!) či u srdečních arytmií. Kardiologové zjistili, že u zhruba 50 procent maratonců se těsně po doběhnutí objevují symptomy poškození srdce (jde o přítomnost látky zvané troponin v krvi), ale prakticky u všech jde pouze o dočasnou záležitost. Studií je na toto téma spousta, avšak většina kardiologů se shoduje na tom, že navzdory tomu je pro srdce lepší běhat než neběhat. Maratonce srdce občas zradí, a to i při samotném závodu, ale většinou jde o projev skryté vady. Skoro na každém velkém městském maratonu někdo ze závodníků zkolabuje, nebo i zemře. Čistě statisticky je maraton bezpečnější aktivita než skydiving, avšak nebezpečnější než jeden den sjezdového lyžování.

5) Neomládnete.

Věda nenabízí žádný důkaz, že by běhání oddalovalo stárnutí. Mezi stoletými najdeme víc těch, kteří se chlubí, že posledních osmdesát let svého života (někdy i víc) nevynechali žádný den cigaretu, sklenku vína nebo panáka slivovice, než těch, kteří mají na kontě dlouhý seznam uběhnutých maratonů. Ale zároveň platí, že dokud člověk běhá, je vlastně stále mladý. Slavný mexický kmen Tarahumarů, proslavený Christopherem McDougallem v knížce Zrozen k běhu, má skvělé přísloví: „Člověk nepřestane běhat, protože by byl starý, ale zestárne, protože přestal běhat.“

6) Silná vůle není výmysl z motivačních příruček.

Ano, když na vás člověk, který stojí s půllitrem piva někde na třicátém kilometru maratonu, zakřičí Zátopkovo heslo „Když nemůžeš, tak přidej“, je jasné, že riskuje ránu pěstí mezi oči. Ale vůle je zázračná, věřte tomu! Ukázala to data zpracovaná z velkých městských maratonů. Víte, kde je na grafu výsledných časů největší „zub“? Je to v čase 3 hodiny 59 minut. S tímto časem doběhne závod významně víc lidí než s časem 4:00. Proč? Protože hranice čtyř hodin se bere jako takový neoficiální limit „dobrého času“ pro sváteční běžce. Takže když závodníci vidí, že mají šanci v tomto kýženém čase doběhnout, objeví v sobě „zázračné“ zásoby energie. A mnohým z nich se to podaří, jak dokazují výsledkové listiny.

7) Na pásu je to otrava.

Není nad to si zaběhat v přírodě, své kouzlo má někdy i běhání ve městě. Pás je vždycky nouzovka. Není náhoda, že jde o vynález, který si v roce 1818 nechal patentovat anglický technik a syn mlynáře Bill Cubitt jako zařízení sloužící k pohonu jednoduchých strojů (typicky mlýnů, samozřejmě) a určené k použití ve věznicích. Předchůdci moderních pásů se používali při vyšetřování srdce a plic. Dnes jsou běhací pásy či trenažéry nejprodávanějším fitness zařízením.

8) Koledujete si o nálepku rasisty.

Vedle basketbalu je vytrvalostní běh asi nejviditelnějším sportem, kde dominují běžci černé pleti. Lépe řečeno běžci narození ve dvou afrických zemích. Z deseti momentálně nejrychlejších maratonců světa jsou čtyři z Keni (včetně nejrychlejšího muže, kterým je Eliud Kipchoge) a šest z Etiopie. Když amatérský běžec řekne „černoši“, zní to obdivně, měkce, až něžně. Ale víte co, žijeme v době politické korektnosti, kdy i tenhle obdivný běžecký rasismus může zavdat příčinu k pořádným problémům.

9) Nezbohatnete.

Ale ani nezchudnete. Ano, běh není sport, na který přihlásíte svého pětiletého potomka s tím, že když bude pořádně makat, tak vás za dvacet let bude živit ze svých ohromných příjmů. Ne, opravdu to neklapne. Na druhou stranu, běh patří zároveň k nejlevnějším sportům. Když se nenecháte zblbnout reklamami sportovních firem na boty, „které běhají samy“, a celkově nebudete bláznit (ano, ani tu větrovku, která nepromokne, a přitom váží jen sedm gramů, opravdu nepotřebujete!), neutratíte za běhání víc než pár tisíc za rok. To je míň, než utratí dvěstěkilový golfista s handicapem přes třicet za golfové míčky. No nekupte to?!

10) Sex vás nezrychlí.

Ale ani nezastaví. Tolik jednoduchá odpověď na častou otázku běžců, zda sex před závodem, například maratonem, může zhoršit jejich výkon. Gynekoložka a maratonská závodnice Julia Lewittová v časopise Runner̕’s World napsala, že jsou to zbytečné obavy. Sama ovšem doporučuje, aby to byla tzv. rychlovka (řeč je o sexu). „Na vytrvalosti není nic špatného, ba naopak. Ale šetřete si ji na závod,“ napsala. Naopak platí, že běh sexuálnímu životu prospívá. Vědecké studie prokázaly, že u mužů pravidelné běhání zvyšuje hladinu testosteronu (lépe řečeno zpomaluje její pokles) a ženy zase snadněji dosahují orgasmu.