Miloš Čermák: 10 věcí, které o Česku asi víte, ale stejně vás překvapí. A cizince stoprocentně

1) Vymysleli jsme defenestraci.

Jasně, taky kontaktní čočky a kostkový cukr, ale defenestrace je prostě super způsob, jak vyřešit politické i jiné problémy. A ano, možná jsme defenestraci úplně nevymysleli, ale každopádně jsme pro tento akt vytvořili nezpochybnitelný standard. Jak uvádí Wikipedie, obě nejslavnější defenestrace se odehrály v Praze, a to ta husitská v roce 1419 i ta druhá v roce 1618. U obou je veleben skvělý „český styl“. Za defenestraci je některými historiky považována i dodnes nevyřešená smrt Jana Masaryka, syna prvního československého prezidenta a někdejšího ministra zahraničí. Tam je ovšem styl nejasný a nelze vyloučit, že zde sehrály roli i jiné slovanské kořeny.

2) A taky jsme samozřejmě vymysleli slovo robot.

Lépe řečeno, vymyslel ho Josef Čapek a jeho bratr Karel ho následně proslavil divadelní hrou RUR. Ne že by to byla tak ohromující věc, ale když jste v hospodě s nějakým cizincem a po pěti pivech už v konverzaci nevíte, kudy kam, tak se tenhle „fun fact“ vždycky hodí.

3) Je u nás bezpečno.

Ne vždycky a ne všude (jasně, vždycky vás někdo může vyhodit z okna nebo upít pivem), ale v porovnání se světem je to víc než OK. Podle indexu, kterému se říká Global Peace Index, jsme osmou nejbezpečnější zemí světa (údaj je z roku 2020).

4) Vypijeme nejvíc piva na světě.

Ono to k tomu směřovalo už v předešlých bodech. Takže si to řekněme na rovinu. V Česku se vypije nejvíc piva na osobu, je to asi 143 litrů ročně. Na druhém místě je Namibie a hned za ní Rakousko, ale tam se vypije skoro o třetinu méně. Nicméně dbejme na formulaci „v Česku se vypije“. Protože to pivo nepijí zdaleka jen Češi. Když se na jaře 2020 zavřely na zhruba dva měsíce hranice, spotřeba piva (i veškerého alkoholu) prudce poklesla. Spoustu toho totiž vypijí cizinci. A hlavně piva. Takže možná by tenhle fakt byl přesnější, kdybychom napsali, že v Česku patří pivo k nejlevnějším. Ve většině restaurací ho koupíte levněji než bublinkatou vodu.

5) Sbíráme houby.

Většinu návštěvníků tahle informace překvapí, ne-li zaskočí. Bývá uváděna v průvodcích i v informačních balíčcích, které před pobytem dostávají zahraniční studenti. Každého to překvapí. „To proto, že u vás žije tolik lidí, kteří trpí hlady?“ Ne, nikoli, odpovídáme trpělivě, Čechy prostě baví sbírat houby. Nejšťastnější jsou, když jdou s plným košíkem z lesa a sousedi či kolemjdoucí prskají závistí. V Česku je také nadprůměrný počet cyklistů a lyžařů (na obyvatele). Uzavřeme to tak, že prostě máme čas a chuť dělat… ehm, s prominutím píčoviny.

6) Nevěříme v boha.

Na to jsou různé statistiky, ale skoro vždycky jsme mezi pěti zeměmi světa, kde je nejmíň lidí, kteří se hlásí k víře v boha. Jedinou zemí, která nás v tomhle trumfne, je v každé statistice Japonsko. Jenže tam prožili dva atomové výbuchy a ve městech tam na ulici v prodejním automatu můžete koupit použité spodní prádlo. Tam lze ateismus pochopit. Ale proč v Česku, v zemi uprostřed Evropy, pevně zakotvené v prostoru s hlubokými křesťanskými kořeny? Možných odpovědí je víc, nabízí se ovšem tato: my Češi jsme prostě zjistili, že v neděli dopoledne lze místo mše v kostele dělat jiné věci. Třeba chodit na houby, lyžovat nebo jezdit na kole.

7) Ale milujeme psy!

V jejich počtu na obyvatele opět patříme ke světové špičce. Na rozdíl třeba od Ruska je ale minimum psů, kteří žijí volně a bez majitele. Naopak, většina psů nejenže žije v rodinách, ale jsou v nich zároveň nejvíc ceněným členem. Jak někdy zmiňují cizinci, když pozorujete Čechy venčící psy, není úplně jasné, jestli oni venčí psy, anebo psi je. Každopádně v posledním z žebříčků měst seřazených podle kvality života pro psy (zveřejněném na Mezinárodní den psů, tedy 26. srpna 2020) skončila Praha na čtvrtém místě: za San Franciskem, Seattlem a Tel Avivem.

8) Umíme se civilizovaně rozcházet.

Řeč je samozřejmě o rozdělení Československa v roce 1992, které proběhlo tak hladce a elegantně, že se to ve světě dodnes těší obdivu. Zejména u národů, jako jsou třeba Katalánci nebo Vlámové. Vždycky se Čechů i Slováků ptají, jak jsme to udělali. To je jednoduché: stačí pít hodně piva, chodit často na houby, sem tam se projet na kole a nezapomínat vyvenčit psa. Pak máte hlavu plnou úplně jiných věcí, než je třeba občanská válka a podobné nesmysly.

9) Ale zradili jsme Pluto.

Bylo to na kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006, kde bylo rozhodnuto, že Pluto bude definitivně vyškrtnuto ze seznamu planet. Na naši obranu budiž řečeno, že jsme se toho aktivně nezúčastnili, ale k této hanebné události jsme jen poskytli konferenční prostory. Občané Česka planetární identitu Pluta nadále pevně, byť tajně, podporují!

10) Jsme malí, ale fajn.

Když v roce 1911 přijel do Prahy asi nejslavnější vynálezce historie Thomas Edison, navštívil mimo jiné také první pražský biograf, založený Dismasem Šlamborem, známým spíš pod uměleckým jménem Viktor Ponrepo. Na setkání s novináři pak řekl: „Je malé, ale dobré. Takhle by kino mělo vypadat!“ Dosaďte si místo „kino“ slovo „Česko“. No není to přesná a lichotivá definice?