„Na naší práci máme rády pocit smysluplnosti – že lidem obohacujeme literaturou život“, shodují se majitelky knihkupectví Přístav

Autor: Barbora Votavová
Datum: 24. 5. 2021
Foto: Barbora Votavová

Řadu let spolu pracovaly v legendárním knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě. Když ale knihkupectví po více než osmdesáti letech fungování na konci roku 2016 zaniklo, rozhodly se tehdejší kolegyně otevřít svůj vlastní obchod. A tak knihkupkyně Iveta Ambrosová a Marie Brůnová společně zakotvily v Karlíně, kde sídlí jejich Přístav plný knih pro děti i dospělé.

Na konci června to budou čtyři roky, co knihkupectví Přístav otevřely. Za tu dobu se stalo jejich malé knižní království místem, bez kterého by Karlín nebyl Karlínem. Rádi do něj chodí nejen místní, ale neváhají si sem pro nové čtení dojet i lidé z celé Prahy. A to především díky osobnímu přístupu Ivety i Marie.

Otevření knihkupectví v Karlíně byl záměr, nebo jste zvažovaly i jiné části Prahy? 

Prostor jsme hledaly poměrně dlouho a neustále jsme se vracely do Karlína. Tady jsme se cítily nejlépe. Prostě Dolce Vita. 🙂

Jak jste se ke své profesi knihkupkyň dostaly? Měly jste ke knížkám a čtení vždy blízko?

Iveta: Od malička jsem ráda četla. I když jsem vystudovala střední ekonomickou školu, prakticky hned po škole jsem začala pracovat v knihkupectví. S Marií jsme pracovaly v Knihkupectví Fišer, které zaniklo, tedy se nabízelo s dostatkem zkušenosti jít vlastní cestou.

Marie: Po ukončení studia na gymnáziu jsem přemýšlela co dál. Vzhledem k tomu, že  jsem byla od malička velký čtenář, tak jsem zkusila pracovat v knihkupectví, než se rozhodnu. Práce mě nadchla, takže jsem ještě při zaměstnání vystudovala Střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky a rozhodla se, že v oboru zůstanu. Během let jsem ještě pracovala v knihovně a nakladatelství, ale stále mě to táhlo k  většímu kontaktu se čtenáři. Měla jsem štěstí, že jsem získala práci v Knihkupectví Fišer. Kdyby knihkupectví nezaniklo, zůstala bych tam do důchodu.

Když jste byly obě velkými čtenářkami už od malička, vzpomente si na knížku, kterou jste přečetly poprvé úplně samy?

Iveta: To is bohužel nevzpomínám.

Marie: Na úplně první si také nevzpomenu, ale pokud mohu zmínit knihu, kterou jsem si sama v dětství přečetla a mám na ni nejsilnější vzpomínku, tak je to Dům drobných radostí od Colette Vivier.

Po několika dlouhých měsících máte opět otevřeno. Jaký je to pocit?

Hodně jsme se těšily. Stýskalo se nám po zákaznících a myslím, že i my jsme jim chyběly. A  samozřejmě se nám stýskalo i po naší práci, normálnímu chodu knihkupectví.

Dalo by se najít na celé té situaci i něco pozitivního? Posunulo vás to někam?

Iveta: Nevím, zda nás to někam posunulo. Myslím, že ne. Ve skrytu duše si přejeme, aby se již tato situace, kdy budeme muset mít zavřeno, neopakovala. Snad jen za mě. V této nelehké době jsem se ještě více utvrdila, že Marie je opravdu ta pravá společnice. To je náš vztah v podnikání  Samozřejmě propad v tržbách byl obrovský, ale byly jsme vděčné alespoň za výdejní okénko.

Marie: Mohu s Ivetou jen souhlasit. Výběr partnera pro podnikání je naprosto zásadní. My jsme si vybraly dobře. Jen bych dodala, že tato situace mě znovu utvrdila, jak úžasní jsou naši zákazníci a jaký s nimi máme hezký vztah.

Mají teď podle vás lidé více času na čtení, když nemohli do kina, do divadla… ? Vnímaly jste během lockdownů zvýšený zájem o knihy?

Myslíme, že zájem je stejný jako před epidemií. Ti co četli, čtou neustále, a ti co nečetli, zkrátka nečtou.

Který autor či autorka je pro vás sázkou na jistotu?

Iveta: Z pohledu knihkupce-obchodníka je sázka na jistotu asi v dnešní době nejčtenější spisovatelka Alena Mornštajnová.

Marie: Pro mne je sázkou na jistotu Petra Soukupová, Alena Mornštajnová či Viktorie Hanišová. Z překladové literatury pak Delphine de Vigan, Michel Houellbecq či Ian McEwan.

Vracíte se k některým knihám? Nebo na to není čas vzhledem k tomu, kolik novinek vychází?

Iveta: Knih jsem přečetla mnoho, vracet se k některým určitě budu. Ale až v důchodu. Na opakované čtení nemám teď moc času. Ale je pravda, mám pár duchovních knih, které mám u postele a ty si pročítám dokola. Jinak se snažím být v obraze s novými tituly. A má nejoblíbenější? Izraelská, židovská literatura. Tam já nacházím vše.

Marie: Nemám moc času se vracet ke starším knihám, snažím se číst nové. Ale pokud to jde, ráda si znovu přečtu nějakou ruskou klasiku, povídky od Karla Čapka nebo Oty Pavla. Je ale jedna kniha, ke které se vracím pravidelně a to Dopisy Milady Horákové – tak málo stran a tolik moudra, pokory a síly. Velice inspirativní.

Která z novinek vás v poslední době nejvíce zaujala a doporučily byste ji dál?

Iveta: Tatarská autorka Guzel Jachina a její román Děti Volhy. Zaujal mě krásný jazyk i téma. 

Marie: Zuzanin dech od Jakuby Katalpy. Silné téma, poutavě napsáno.

Co máte na práci knihkupkyň nejradši?

Pocit smysluplnosti. Že lidem prostřednictvím literatury obohacujeme život.

Když jste na začátku zmiňovaly, že jste se v Karlíně cítily nejlíp, tak která místa v Karlíně patří mezi vaše favority? Ať už to jsou obchody, restaurace, kavárny nebo klidně i oblíbená lavička v parku.

Rády chodíme do parku na Karlínském náměstí, před covidem do kavárny Frida. A obě jsme věrné hospodě Karlínský mlýn. Během uzavírky si tu kupujeme pravidelně obědy. A samozřejmě máme rády venkovní hospodu Přístav 18600.