Miloš Čermák: 10 famózních slov, která jsou do jiných jazyků nepřeložitelná, ale teď v době pandemie by se nám velmi hodila

Autor: Miloš Čermák
Datum: 23. 4. 2020
Foto: Patrik Singer

1) Toska.

Rusové často tvrdí, že tomuhle slovu nemůže nikdo kromě nich rozumět. Anglicky mluvícímu publiku „tosku“ objevil spisovatel Vladimir Nabokov. Ten tvrdil, že znamená smutek a nostalgii a nudu, a to tak intenzivní, že jde o emoci, kterou mohou poznat jen Rusové. V češtině je obsahově i etymologicky snad blízká tesknotě, ale jisté to není. No a jak tosku zažít v době karantény? Možností je spousta. Například: tři hodiny koukáte na Netflix a jíte u toho kyselé okurky nebo nugetu, někdy i obojí dohromady. Pak si pustíte zprávy a Hamáček v nich říká, že stav nouze bude v Česku ještě o měsíc prodloužen. Toska jako vyšitá!

2) L’abbiocco.

Tak Italové říkají potřebě si lehnout, možná si i zdřímnout, když se hodně a dobře najíte. A napijete. Podle italských jazykovědců pochází z dnes už nepoužívaného slovesa  „abbioccarsi“, které znamená „zhroutit se vyčerpáním“. Jen tedy do celé věci přibylo jídlo. L’abbiocco by klidně mohlo být další synonymum pro karanténu, protože jde o stav, ve kterém jsou mnozí z nás permanentně.

3) Skjerp deg.

V norštině je to fráze, která přibližně znamená: „Dej se dohromady!“ Používá se v lehce dehonestujícím tónu (tedy to není přesně věta, kterou se doporučuje říct šéfovi nebo naštvané manželce), a to poté, co ze sebe dotyčný udělal pitomce. V karanténě je to ideální věta, kterou můžete křičet na zapnutou televizi, když se živě přenáší tisková konference krizového štábu české vlády.

4) Russ.

V Norsku ještě zůstaneme. Tak se říká mladým lidem v červeném oblečení, které můžete vidět v polovině května v Oslu a v dalších městech. Jsou to maturanti. Skoro vždycky jsou opilí (nebo dělají maximum pro to, aby brzo byli), chovají se divně a obtěžují všechny ostatní. Aha, tak už víme, proč se Jan Hamáček obléká tak, jak se obléká!?

5) Jayus.

Čte se „džejús“ a je z indonéštiny. Ale vysvětleme si to oklikou. Už jste slyšeli o tom, jak se jmenuje nucený pobyt rodičů doma s dětmi, které nechodí do školy? Přece HARANTÉNA. Nákazu do českých zemí přinesli VIROZVĚSTI a důchodkyně, které se spolu baví bez roušek, se možná UCOVÍDAJÍ k smrti. Eeeeh… říkáte si, co to je za debilní a málo vtipné vtipy? Zkuste je ještě říct monotónním hlasem svým blízkým a budete přesně vědět, co znamená indonéské slovo „jayus“. Tedy vtip, kterému se zasmějete jen proto, že je pitomější a hůř odvyprávěný než cokoli jiného. V době pandemie se jim daří líp než kdykoli jindy.

6) Tsundoku.

V japonštině je to slovo pro knížku, kterou si koupíte a odnesete domů, ale nikdy ji nezačnete číst. Miro Žbirka v osmdesátých letech zpíval: „Nesnívaj už o kabáte najnovšieho strihu, keď mi radosť urobiť chceš, kúp mi radšej knihu.“ Když začala karanténa, všichni jsme si říkali: „Hm, tak aspoň si přečtu všechny ty knížky, které jsem si koupil a nikdy nepřečetl.“ Situace po dvou měsících: „Hm, tak je asi nepřečtu ani teď. Jednou tsundoku, vždycky tsundoku.“

7) Torschlusspanik.

Hezky německy vyjádřený pocit, že „tenhle svět není pro starý“. Když stárneme a mizí příležitosti, které jsme měli dřív, v češtině většinou mluvíme o ujíždějících vlacích. V sousedním Německu mají strach spíše z toho, že se zavírají brány. Přeneseně vzato to ovšem klidně může být i strach ze zavírajících se hraničních přechodů. Spravedlivé je to v tom, že se zavírají… pardon, zavřely pro všechny. Staré i mladé.

8) Baku-shan.

Neboli žena, jež zezadu vypadá nádherně, avšak zepředu… inu, nebuďme nezdvořilí. V češtině je hezké rčení „zezadu lyceum a zepředu muzeum“, nicméně to je poněkud ageistické. Proč bosou nohou dráždit hned dva hady, když k průšvihu docela dobře stačí starý dobrý sexismus? Pro naši dobu ovšem tohle nádherné japonské slovo berme jen jako inspiraci. Pojďme opustit ohrádku sexismu a najít slovo, které se bude týkat jak mužů, tak i žen. Takže, zde je úkol: hledá se vhodné slovo pro ty, kteří v roušce vypadají půvabní a sexy, ale bez ní jsou oškliví jako noc. Kdo ho vymyslí?

9) Hiraeth.

Čte se „híraj“ a Irové jím označují místo, po kterém touží, ale zároveň vědí, že se tam už nemůžou vrátit. Není vyloučeno ani to, že nikdy neexistovalo. Každopádně to v nich vzbuzuje nekonečný smutek. Ne, tohle není těžké uhodnout. Hiareth je ten svět, v kterém se chodilo do baru a cestou do Mnichova se na Rozvadově ani nebrzdilo. Počkejte… takový svět neexistoval, že ne?

10) Voorpret.

Známe to všichni. Čeká nás něco velkého a my se tak těšíme, že ani nemůžeme dospat. Velmi často je tou „velkou věcí“ nějaká cesta. Pak je „voorpret“ tím, čemu říkáme cestovní horečka. Bohužel je tohle právě ta horečka, které se ve stavu nouze a se zavřenými hranicemi bát nemusíte. No ale aspoň je jasné, že když dostanete horečku, má to opravdu dobrý důvod. Třeba koronavirus.