Miloš Čermák: Zapomeňte na švédskou trojku

Autor: Miloš Čermák
Datum: 21. 11. 2019

Chci vám napsat pár zajímavostí o Švédsku. Ale nelze se nejdřív krátce nezmínit o frontách. Ano, třeba těch na poště nebo v samoobsluze. Pochopíte proč.

Když stojíte ve frontě, platí následující dvě věty.

1) Ať stojíte v kterékoli frontě, vždycky jste v té nejpomalejší.

2) Nenávidíte lidi, kteří jsou ve frontě před vámi. 

Obojí má jednoduché vysvětlení. Věta 1) je platná, protože tak to prostě je. Pouze netušíme, jestli je to důsledek kvantové teorie, anebo toho, že Bůh je zlomyslný darebák.

Ale prostě vždycky budete v nejpomalejší frontě, smiřte se s tím.

A co se týče věty 2), samozřejmě se nedá vyloučit, že kvůli stání ve frontě můžete nenávidět sebe. Že si říkáte: „Ježišimarja, co jsem to za pitomce, že jdu nakupovat do supermarketu zrovna v pět hodin odpoledne?“

Ale upřímně, proč byste si to říkali?

Mnohem logičtější a taky prospěšnější pro vaše zdraví je postoj: „Je naprosto v pořádku, že si jdu nakoupit v pět. Vždyť jsem na cestě z práce. Ale proč tady buzeruje těch šest idiotů přede mnou?“

Supermarkety tohle lidské hemžení baví, a tak se snaží zajistit, aby právě v pět odpoledne bylo otevřeno co nejméně pokladen.

A když situace opravdu začíná houstnout, sem tam se stane, že se někdo obměkčí a pak se přeruší z reproduktorů proud hudby, ozve se zakašlání a výzva: „Prosím Jarmilu z lahůdek na pokladnu číslo pět, opakuji, prosím…“ Zbytek hlášení zanikne v drnčení koleček vozíků.

Protože na tenhle pokyn čekají zkušení frontoví vojáci. Jako by v těch několika slovech byl ukryt celý smysl existence člověka na naší planetě.

Je to výstřel ze startovní pistole v závodu o všechno. Je to začátek velkolepé a úžasné bitvy o budoucnost. A může to být také začátek prohry, z které se citlivější jedinci už nevzpamatují.

Je třeba být připraven. Stát mírně nakročen o pár desítek centimetrů z původní fronty. Svírat v ruce pevně a nekompromisně plastové madlo vozíku. Mít zrychlení motoru formule jedna.

Ani pak není vítězství zaručeno.

Musíte mít štěstí. A musíte odvést bezchybný výkon. Chyby ani zaváhání se neodpouštějí.

Avšak odměna je sladká. Nic není tak nádherné jako vítězství. Dámy prominou, ale je to, jako když muž vstoupí do vytouženého ženského lůna. Ten všeobjímající, vřelý pocit uspokojení.

Vyrazit z dlouhé fronty a přibrzdit před pokladnou, kam právě usedla pokladní, jejíž pás se teprve rozbíhá, je nefalšovaný supermarketový orgasmus.

Nechci z popisu čekání ve frontě dělat pornografickou literaturu, ale tak to prostě je.

Samozřejmě, je to tvrdá a nelítostná disciplína. A tak jako má své vítěze, existují i poražení. Udělat chybu je snadné, byť osudové.

Například ne vždy pomůže hlášení v rozhlase. Je třeba být na pozoru a mít oči takzvaně na stopkách. Sledovat pohyb prodavaček kolem pokladen a vše si analyticky vyhodnocovat.

Hlavně neudělat hloupou chybu!

Ne z každého mráčku musí pršet, jak se říká. Nedávno jsem sledoval důchodkyni, která unáhleně vyrazila z fronty, když viděla, jak se k sousední, dosud zavřené pokladně naklonila žena v plášti. 

Ale ukázalo se, že paní jen špatně přečetla její chování. A když jí podávala s nadějí v očích zákaznickou kartičku, dostalo se jí studené sprchy. „Ale já neotvírám pokladnu. Jen jsem přinesla drobné na odpolední směnu!“

Měli byste vidět ten výraz zklamání a děsu. Pro důchodkyni s vozíkem plným zeleniny, mléčných výrobků a pečiva jako by skončil život. 

A nejhorší bylo, že ve frontě, z které vyrazila, stála zhruba uprostřed.

Začala se sunout na původní místo. Jenže to se přepočítala! Lidé ve frontě, dosud se navzájem nenávidící, jako by se proměnili v jeden spolupracující tým. Přimkli se k sobě a přístup do fronty důchodkyni neprodyšně uzavřeli.

Ona se nevzdávala. Zařadila se na úroveň svého někdejšího místa, ovšem mimo řadu. Snažila se tvářit nenápadně, byť jsme jasně viděli, jak se chvěje. Nejspíš spoléhala na naše měkké srdce.

Naštěstí se v takové situaci vždycky najde někdo, komu říkám „strážce fronty“. Obvykle rovněž důchodce, s tvrdým a nelítostným pohledem a také relativně vysokým důchodem, zvýšeným o služební příplatek, odpovídající rokům stráveným v bezpečnostních složkách.

To mu dává profesionalitu i neoblomnost.

Strážce fronty se našel i tentokrát. Přiblížil se ze své zadní pozice a poklepal nešťastné ženě na rameno. „Dámo,“ řekl. „Konec fronty je támhle vzadu.“

„Ale já jsem tu stála!“ pravila důchodkyně roztřeseným hlasem.

Muž se pobaveně podíval po nás ostatních, vědom si své převahy. „Ano, stála. Ale pak jste opustila frontu!“

Jako by „opuštění fronty“ bylo nějakým právním úkonem, popsaným v občanském zákoníku. Musím říct, že nás to všechny pobavilo. Jako bychom pookřáli!

Jistě, nakonec jsme babu do fronty pustili, jsme přece také jenom lidé. Ale byla to velká vzpruha a všeobecné oživení.

My Češi nejsme nijak výjimeční, žádný národ na světě nemá fronty rád. Dokonce i rezervovaní Britové se svým válečným heslem „Keep calm and carry on“ ztrácejí ve frontách svůj pověstný klid. A jinak pedantští Němci zase pozbývají smysl pro pořádek a dril. Existuje snad jediný národ, jehož vztah k frontám je pozitivní. Jsou to Švédové.

Obyvatelé vyspělého severu Evropy jsou dokonalí.

Mají nejlepší školy a nejlepší zdravotní péči, to vše zadarmo, a ještě si umějí sami postavit vlastní nábytek! Dali světu slova jako ombudsman či smorgasbord, tedy švédský stůl.

Jsou vysocí a pohlední, nestárnou, možná už dokonce ani neumírají. Dosáhli dokonalosti. Muži čůrají ze solidarity k ženám vsedě a ženy muže nebijí, na rozdíl od všech ostatních zemí světa.

A přesto – nebo právě proto, že se mají tak dobře – nikdy nevidíte Švédy dávat najevo spokojenost a blažené pocity. Když si třeba Švéd na ulici lízne zmrzliny, kterou mimochodem Švédi milují, a omylem spokojeně vzdychne, bere to jako selhání. Hned se vystrašeně rozhlédne, jestli ho při tom momentu slabosti náhodou někdo nezahlédl.

Švédi si nikdy nestěžují a žijí naplno.

I když jim zrovna lékař dělá kolonoskopii, tak se neopájejí svým utrpením, jak to prázdně a falešně dělají příslušníci jiných národů, ale věnují se něčemu smysluplnému.

Třeba sledují film Ingmara Bergmana nebo třídí odpad.

Zde lze možná vysledovat podivnou náklonnost, až vášeň k frontám. Protože ať jste kdekoli a při jakékoli příležitosti, vytvoří Švédi okamžitě dokonalou, naprosto spořádanou frontu.

Pokud je někde v obchodě front víc, zásadně si stoupnou do té nejdelší, aby ty kratší mohli případně využívat postižení nebo příslušníci minorit. A doufají, že budou v té frontě, jež bude kupředu postupovat nejpomaleji.

Ostatně pokud jste si všimli, IKEA je vymyšlená tak, že vlastně celou dobu nakupování popocházíte v jedné dlouhé frontě.

Sejdou-li se ve Stockholmu na nábřeží náhodně tři lidé a více, okamžitě se postaví do fronty. Na co? To je úplně jedno, Švédi žijí v takovém blahobytu, že stejně už všechno mají, a tak stojí ve frontě jen tak. 

Fronta je cíl, dalo by se říct filosoficky a bez přehánění. Mám dokonce podezření, že Švédi si stání ve frontě cení víc než sexu. Ten je symbolem příliš velké blaženosti, která atakuje švédský smysl pro rovnostářství a všeobecnou férovost.

„Miláčku, tobě se snad to naše souložení líbí!“ řekne dnes pohoršeně Švédka svému muži, když omylem při sexu vyvrcholí a zasténá.

„Kdepak, lásko, jak jsi na to přišla? To mě zlobí ty moje záda!“

Je to trochu paradox, už vzhledem k tomu, že přídavné jméno „švédský“ je se sexem hojně spojováno. A nemám na mysli slavnou švédskou trojku, což je sousloví, které nezná nikdo jiný než Češi a možná Slováci.

Když se podíváte na webu do slovníku Urban Dictionary, najdete desítky sexuálních praktik, od švédského rodea přes švédský periskop a švédskou limonádu až po švédskou helikoptéru.

Nic z toho zde nebudu vysvětlovat, protože je to příliš obscénní. A pokud si to budete googlovat, použijte v prohlížeči tzv. pornomód neboli „inkognito nastavení“.

Nesexuální význam má sousloví „švédská čokoláda“.

Tak se podle Urban Dictionary říká Afroameričankám středního věku, které řídí Volvo.

Varuji vás, pokud byste tento vtip řekli ve Švédsku, budete okamžitě posláni doživotně do vězení. Což někteří nepovažují za až tak hrozné, protože švédské vězení vypadá na první pohled lákavě.

Ale pozor, není to tak! Vězeňská kantýna nemá dovoleno mít víc než jednu michelinskou hvězdu. Přes to takzvaně nejede vlak. A především, ve švédském vězení jsou zakázány fronty.